Jak jsem uvěřila

Vyrůstala jsem v nevěřící rodině. Asi v pěti letech moje máma ovdověla a tak jsme se sestrou zůstaly bez táty. Mamka nám sice časem dovedla náhradního taťku, ale ten mě neuměl přijmout a dát mi city, také jsem se ho bála. Stále víc jsem se cítila divná, špatná, nehodná přijetí a lásky. Vystudovala jsem zdravotní školu a nastoupila do nemocnice jako zdravotní sestra. Denně jsem se začala setkávat s bezmocí a občas i smrtí. Trápila jsem se  tím a hledala nějakou ochranu a bezpečí pro svůj život. Zdravotnictví mě zklamalo – nebylo všemohoucí.

Uvěřila jsem ve svých třiceti letech. Můj syn Vojta onemocněl ve čtyřech měsících zánětem ledvin. Lékaři řekli, že pravděpodobně bude mít vrozenou vadu, každý den musel užívat antibiotika. Nešlo mi se s tím smířit, a když jsem potkala svou profesorku matematiky , která mi vyprávěla, že ji nějaký léčitel pomocí malých virgulí zbavil těžkého astmatu, rozhodla jsem se tento způsob taky vyzkoušet. Tihle lidé zrovna pořádali nějaký seminář, tak jsem se tam šla podívat. Hned v úvodu tvrdili, že nejsou sekta, protože vyznávají Krista, ale to bylo vše, co o Kristu řekli . Celý den mě pak provázela myšlenka, že Bůh snad doopravdy existuje. Večer jsem si lehla do postele a zkoušela se modlit. Najednou jsem vnímala, že nejsem sama, že je se mnou někdo komu na mě záleží, kdo mě má rád jako otec. Bůh mi tak dal najevo, nejenom to, že existuje, ale ví i o mých potřebách. Čím víc jsem toužila být v blízkosti téhle úžasné bytosti, tím víc jsem vnímala špatné věci ve svém životě. A tak jsem poprosila Boha, aby mi odpustil, že jsem v něj nevěřila a žila svůj život bez něho a taky tak jak se mu nelíbilo.

Začala jsem číst bibli, poznávat Boha. Jak rostla moje důvěra v něj, tak jsem čím dál víc vnímala, jak mě má rád. Naučil mě se přijímat i s nedostatky a nebát se přijímat jeho otcovskou autoritu. Postupně jsem pochopila, že Pán Ježíš je také mým spasitelem, že díky němu mám odpuštěny všechny hříchy, že v něm mám věčný život a jeho věrnost a láska jsou opravdovou jistotou a bezpečím pro můj život. Dal mi tedy vše, co jsem v životě nejvíc hledala a potřebovala a spoustu toho navíc. Jsem vděčná, že jsem mu mohla dát svůj život, a že můžu žít svůj život s Ním a pro Něj.